2/3 Prolézám patro po patru. Přemítám, prohledávám svou historii, svoje chyby, neřesti, slabý stránky, přešlapy. Hledám v tom baráku i ve sklepě. Co musím a co chci pustit. Opustit a odpustit (hlavně sobě). Nejlepší by bylo přistavit kontejner, ale já to vynáším po malých pytlíčkách postupně. Lezu na půdu a koukám do kraje. A tam zas reviduji kým chci být. Koupu se v tom, jak vydra v řece a jsem tak trochu “samasoběterapeutem”. Ale až moc přísným. Tomu bych platit nechtěla…