Koupili jsme dům od úplně normálních obyčejných lidí. Chudých lidí. Lidí co si 60 let schovávali plátěný pytlík od mouky, holící sadu z plastu a hliníku vnímali jako luxus a nikdy nedali dohromady dost peněz na smysluplnou opravu čehokoli. Lidí, co si před prodejem dali práci zabarikádovat bordelem díry ve střeše a mezi podpisem rezervace a předáním ještě z vybavení doodvezli, co se dalo prodat. Cítila jsem neporozumění. Pak velký vztek, když jsem zjistila to se střechou. A teď už jen posmutek.