Ubalit si cígo v Šerwoodu není žádný med. Uprostřed procesu za mnou přijde klasickej rom v kožený bundě, jestli nemám oheň. Tak přerušuji proces, štrachám oheň a přitom odmítám voňavky co mi nabízí. On má zapálíno, já nemám voňavku, úspěch, můžu se vrátit k původnímu úkonu. Přervu papírek. Tak začínám znova. Skoro hotovo, v tom ke mně přijde vágus: "Hezky balíte, co máte za tabák?" Tak mu to cígo dávám rovnou, než dojde řeč k tomu, jestli bych mu nedal cígo nebo drobák a jedu odznova.