Úleva, je emoce, kterou cítím od pondělí. Ve svých kristovkách jsem úspěšně odstatnicovala. Při mé cestě z Brna mi to pomalu začalo docházet, přemýšlela jsem jakou cestu jsem ušla a jak jsem na sebe vlastně hrdá. Rozbrečela jsem se (díky poporodní hormony 🫣) Přijíždím k nájezdem, na kterém stojí nějaký člověk, já začínám brečet pod tíhou emocí a ten člověk dával palce nahorů. Asi znamení 🤷🏽‍♀️. Díky pane z nájezdu, asi to nevíte, ale uvědomila jsem si, že mnou zvolená cesta je ta správná.