Doslo mi to az kdyz mi to rekla psychiatricka a dala mi diagnozu.

Až když mě na to před půl rokem upozornil partner. Nejdřív jsem se tomu strašně bránila, ale pak mi to začalo pomalu docházet. Klepu nohou nebo cvakám propiskou, neustále si přesedávám, mám v hlavě instantně vír myšlenek, po bytě mám rozdělaných několik aktivit najednou, protože neudržim pozornost, a co si nenapíšu, to nevim.😅

Asi ten tezce popsatelny pocit potreby neco delat. Citim to ve svych koncetin a nemuzu zustat na miste. Protahuju se, skacu nohou, koukam se vsude mozne. Potom je ta nedockavost a zlozvyk skakani lidem do reci a jeste zapomnetlivost a nahle spontanni rozhodnuti.

Ja som nikdy nijak zvlášť netrpela, každý v živote niečo riešime, bola som na reči so psychológom k niečomu, čo potreboval on, a pri odchode mi to povedal Divné nadané dieťa som celý život, väčšinu z toho vysvetlíš kúzelnou zmesou ADHD a autistických čŕt

Ja se to dozvěděla od přítele, ktery ho ma a ja sla pak na testy

Zjistila sem to v 28 jako diagnozu u psychiatra. Myslela sem ze je normalni byt extremne interested v neco a silene dumpovat ten interest na ostatni, ztracet se ve vlastnich myslenkach, mit uzkosti z toho ze sem neudelala nejake domaci prace a podobne

V době, kdy jsem jako speciální pedagog s pomoci psychologů diagnostikovala svého syna ze k vývojové dysfazii má ADHD… pak si říkám tvl, podívej se na sebe neustále hyper všeho, málo spánku, od jedny věci k druhy, klepot nohama, rychlá nuda… co chceš po vlastním dítěti, když jses úplně to samy