Jako bych viděla sebe na základce 😀 Nesnášela jsem tyhle (pro mě tenkrát) přiblblý dotazy, co budu dělat...a ani jsem tenkrát fakt nevěděla, co chci dělat, takže jsem odpovídala v podobným duchu. Hele a dneska normálně pracuju a všechno 😀 to chce klid 😀

když se učitelka zeptala Johna Lennona co budeš chtít dèlat až vyrosteš odpovĕdè,l chci být šťastný. Ty si asi nepochopil otázku řekla učitelka. Vy jste nepochopila život pani ucitelko ŕekl Lennon.

Asi to mají naposlouchané od rodičů. Já jako dítě doma říct, že pujdu na pracák, tak už se nemusíme vracet domů.

Pokládala bych další otázky… třeba chceš bydlet v hezkém domě? Chceš si kupovat věci, které se ti líbí? Chceš někdy mít holku? Chceš jezdit v autě, které se ti líbí? A mnoho dalších… pokud bude na cokoli odpověď ano, pak je potřeba mu vysvětlit, že na pracáku toho dosáhnout nelze 🤷‍♀️. Je to hodně zjednodušené, ale dítě by tohle pochopit mohlo.

Je to na učitelích, podle mě. Zaujmout, podávat vědu, různá povolání zajímavým způsobem. Ve škole tráví děti naprostou většinu času a pokud to rodič vnímá takhle, je to jen na učiteli změnit ten pohled. Ti ale výuku často berou jen jako odříkání učební látky a mají splněno. Takže to možná začíná ještě dřív - výukou učitelů 🤷🏼‍♀️

Meli by jsme děti nechat dětmi. Vybírat si v 15 co chce dělat za práci je dost strašný. Stejnentak školní systém, který doopravdy zabíjí potenciál děti a je založený na vnější motivaci. Já bych se spíš ptala na to co tě baví, jaký máš koníčky, co rád děláš, co děláte společně s rodinou a jaké to je. Tam je ten začátek!

nase skola ma vse jedno, nezajima je ze mame depky a jednou jsem mel roztrhle oboci a stejne jsem jel do skoly a dali mi naplast kdyz jsem si o ni teda rekl a nezajimalo je to (kdyz jsem byl v nemocnici tak jsem mel pry zavolat zachranku, bylo to vazne), proto na skolu seru, kdyz nema nikdo respekt k nam nebudu ho mit k nim, skola a vse okolo ni me znicilo a mam asi podobnou prestavu o zivote, nechci nic delat, nejradsi bych chcipnul

Hele náhodou je to divný. Já jsem o své práci snila celý život ve škole. Přemýšlela jsem kým budu a teď když už pracuju tak je moje práce pro mě důležitá a mám ji moc ráda. Dalo by se říct,že je pro mě práce důležitější než dovolená například. Jsem tam ráda,baví mě a naplňuje mě. Jak člověk může brát práci jen jako povinnost ? Tohle nechápu,rodiče mě vedli k tomu být pracovitá a díky tomu jsem odjakživa měla sny. Už od útlého věku. Práce tvoří to kým jsem a kým v budoucnosti budu.

Netlačit na ně s tím co mají docílit.... Mnoho lidí pochopi co chcou dělat až později