Kolem 30 jsem měl těžkou krizi. Snažil se najít holku za každou cenu. Nějak začít budovat vztah. Teď mi bude 33, jsem single a už na to kašlu 😃 jsem smířen, že zůstanu sám.

Je mi 30, vztah mám od 16 s tím, že mám skoro 3 leté dítě. Ale mám pocit, že ten vlak mi ujíždí taky. Protože ve 30 už mají kolikrát 3 děti 😅 nemluvě, že mám pocit, že se furt honím jen za penězi, abychom měli alespoň nějakou životní úroveň 🙈kor se stavbou domu, kdy ty peníze lítají jak nevím, co! 😅

Je mi 40, mám 2 děti a měla jsem to v životě jak podle knihy - studium, svatba, děti (obě jsem stihla do 30), vlastní bydlení. Sen, ne? A teď...za pár dní budu rozvedená a vlastně poslední cca 1,5 roku přemýšlím, jestli jsem ten vlak před těmi 16 lety neměla nechat ujet 🤷‍♀️. Nemluvím tedy o dětech. Holky miluju a jsem za ně nesmírně vděčná. Život je zvláštní a každý z nás to má nastavené jinak. Někdo neumí žít sám, někdo zase v páru. Kašli na vlaky 😉

Ne lebo más to, čo chceš mať

Čerstvě po 8 letech rozejitá ve 30 a naopak se snažím ten život začít žít 👌 neříkám, že deprese nemůže přijít, to určitě ano. Spíš to chce koníčky a zaměřit se na něco jiného, třeba cestování, vzdělání. Myslím, že každý má svůj čas. ☺️👍

V klidu, není kam spěchat;) i bez děti se dá krásné žít:)))

Věř mi že na věku nezáleží,mně je mnohem víc než tobě a denně v sobě řeším stejný boj💯❤️

Tak mám ten pocit i když se snažím ale bohužel snaha asi nestačí a občas už ubývají síly a víra