Já nevím. Můj předchozí příspěvek, kdy jsem se natočila při jedné z úzkostí (které mám třeba 5x týdně) a chtěla předat dál lidem bojujícím s podobnými problémy myšlenku, že nejsou sami, že je to v pořádku nebýt v pořádku a třeba jim dodat odvahy otevřít to bolavé téma a řešit to, zahojit se… dostalo se mi tolik kritiky a někdy až zlých komentářů, že absolutně nechápu, jak strašně špatně na tom jako společnost jsme. Já mám to nejhorší (snad na dlouho a ještě lépe definitivně) za sebou.