2/2 Sice mě ze strachu škrábnul zoubky na ruce a pokadil, po 15 minutách už ale v klidu oddychoval v náručí. Jeho oči ale mluvili za vše. S hrozně těžkým srdcem jsem ho dávala městské policii do boxu odchytového auta. Ale ve 2 ráno asi nejrozumnější řešení, vzhledem k tomu, že ten náš je sám z útulku a společnost v jeho harému by asi jen tak rychle nerozchodil. Doufám miláčku, že jsi spokojený se svými páníčky a budeš v životě jen šťastný. ❤️