Zítra mám nástup do nemocnice. Je to divný. Na jednu stranu se už 14 dní těším, až budu mít klid od metastaz (už jsou obří), bolestí a vetřelce, co se mi dere z břicha ven. Jenže jak se to blíží, tím víc propadám úzkosti a hrůze. Podruhé v životě jsem si zažila hysterickou hyperventilaci (ještě že z První pomoci vím, jak si poradit). Peru do sebe prášky na bolest (byť mám fentanyl naplasti) a Neurol a připadám si jako neschopná fetka. Ještě, že ho mám, on ten děs fakt otupí, ale stejně...