Jak vlastně někoho zase hledat? Začínat od nuly, zase někoho poznávat, poznávat rodiny, celej charakter, zjišťovat jak má ráda bramborovej salát, objevovat různý detaily a něco budovat, abych stejně furt nějak počítal s tím, že se to po čase vysere? Úplně cejtim ten pocit marnosti v tom, proto by mi vyhovovalo bejt prostě už jen sám. Jenže to je ten dialog mezi mnou a mnou: „Chci bejt sám?” „Nechci.” “Chci někoho?” „Chci.” „Paráda, tak půjdem ven a někoho poznáme?” „Ses posral ne” Ok debile